V recenzi se nevyskytují zásadní spoilery
Omori je jízda. Tohle na první pohled nevinné RPG vás zavede to těch nejhlubších částí lidské mysli člověka, který se rozhodl k absolutní izolaci od společnosti. Jaký je pro to důvod? Ten odhalujete spolu s protagonistou.
Hra se nebojí prezentovat témata, jako deprese, trauma, ale také sebevražda.

Hra se z větší části odehrává v protagonistově hlavě, tzv. Dreamspace, kde se využívají již zmíněné RPG mechaniky. Každá část je odlišná jak vzhledem, nepřáteli tak i pocitem. Ať už se jedná o uklidňující Vast Forrest, či melancholický Deeper Well, všechny lokace mají něco do sebe. Po světě se pohybujete spolu se 3 Omoriho kamarády – Aubry, Kel a Hero. Tyto postavy, či další které se ve světě vyskytují (Basil, Mari,…), nejsou otravné a rychle si je oblíbíte.
V reálném světě zbývají protagonistovi 3 dny do odstěhování. Zda tyto poslední dny zůstanete doma, nebo je strávíte se svými kamarády je jen na Vás. Toto rozhodnutí hru zásadně mění, což inklinuje k více koncům, ze kterých možná i nějaká ta slza ukápne.

V Omori jde hlavně o příběh, proto se připravte na spoustu explorace světa a čtení dialogů mezi postavami. Tohle je za mě ta nejlepší část hry. Combat je takovej 50/50.

Hra využívá turn-based combat, který je ze základu celkem jednoduše uchopitelný.
Máte svoje 4 postavy z nichž má každá své určité mechaniky. Aubry je fighter s celkem vybalancovanými staty, Kel zase rouge s velkým poškozením a nízkým zdravím a Hero support se skvělým healingem, ale bídným poškozením. Samotný Omori by se dal asi nejvíce přirovnat k mageovi se schopností debuffovat enemáky a solidním poškozením. Na všech postavách můžete mít equipnuté celkem 4 skilly, 1 zbraň a 1 charm.
Možnosti buildcraftingu jsou na první pohled fajn, časem ale narazíte na ten jeden build, který funguje nejlíp a na ostatní spelly celkem rychle zapomenete.

Další důležitou mechanikou jsou emoce. Postavy si mohou na sebe aplikovat celkem 3 emoce – radost, smutek a vztek, z nichž každá má své výhody a nevýhody. Lze jimi ovlivňovat o nepřátele, s tím že jsou proti sobě silnější nebo slabší (např. naštvaný nepřítel dá víc poškození smutnému, ale smutný nepřítel dává menší poškození naštvanému). Hrajete tak takový pomyslný kámen-nůžky-papír a obecně tahle mechanika funguje docela dobře.

Ačkoliv mám combat v této hře celkem rád, mám s ním dva zásadní problémy. Jedním z nich je jeho občasná nekonzistentnost.
Většina bojů má stejný pattern pořadí útoků. Občas se ale stane že narazíte na nepřítele, který z nějakého pro mě nevysvětlitelného důvodu začne útočit jako první, i když víte že asi neměl. To pak dokáže být celkem frustrující, protože všechny vaše plány na útok jsou najednou zmařeny, aniž byste to čekali.

Časem se z combatu stane celkem repetitivní záležitost. Je pravda že se potyčkám dá celkem jednoduše vyhnout – nepřátelé se pohybují ve světě a lze je tak obejít. Ale když třeba potřebujete grindit level, nebo se Vám zrovna nedaří zabít nějakého bosse, může Vás to celkem rychle přestat bavit. Když sem dokončoval svůj poslední průchod (kvůli 100 % achievementům), combat mě už vyloženě nebavil. Pokud hru odehrajete jednou, max dvakrát, tak se Vám tohle asi nestane.

K příběhu bych akorát vytknul jeho zbytečnou nafouklost v jistých momentech. V průměru jeden průchod zabere kolem 20 hodin, což je na singleplayer hru dost dobrý. Ovšem některé části příběhu jsou zaplněny zbytečným prodlužováním, bez kterých by se hra v klidu obešla. Naštěstí se jedná o asi 2 případy, takže se to dá přežít.

Ještě menší vsuvka pro všechny, co chtějí hru odehrát na 100 % Achievement completion. Osobně mi to trvalo kolem 60 hodin a 3 dohrání. Ačkoliv toho nelituju, jsou zde takové achievementy které jsou buď extrémně nudné, o štěstí na dropy, či o čekání, než nějaká postava ve světě něco dokončí. Jedná se celkem o asi 6 achievementů které, mě vyloženě nebavily a několikrát mě donutili přemýšlet o tom, že bych se na ně vykašlal.
Poměrně dost achievementů je uzamčeno za odlišným průchodem, takže není možné je všechny dokončit za 1 zahrání – potřebujete k tomu minimálně 2 průchody. Spolu s guidou byla většina z nich zábavná – hlavně ty z reálného světa. Pokud jste tedy schopni překousnout těch několik špatných, vyplatí se to.


Omori je úžasný zážitek na který určitě jen tak nezapomenu. Všechny ty momenty, doplněné výborným hudebním podkresem, jsou prostě skvělý. Jak sem psal na začátku, hlavní témata hry jsou vesměs dost depresivní. Hlavní myšlenka hry je ale jiná – postavení se svým démonům a jejich překonání. A to hra prezentuje úplně ze všeho nejlíp. Způsob, jakým hra odhaluje celý příběh, zodpovídá otázky, či napovídá vyskytujícími se nesrovnalostmi v nevinném smyšleném světě je fenomenální a opravdu to stojí za Vaše zahrání.
Pokud se do hry pustíte, dobře Vám radím – vyhýbejte se spoilerům. Váš zážitek bude o to silnější.

Lze Omori považovat za bezchybný masterpiece? Jako celek určitě ne, ale z hlediska příběhu a atmosféry si troufám říct, že ano.