Vydání The Final Shape byla poslední šance dokázat, že tahle série má ještě nějakej smysl. Po zpackaném Lightfallu to bylo právě toto DLC, které mělo možnost Destiny 2 vytáhnout výše, nebo naopak shodit do ještě větších hlubin. Co z toho se nakonec povedlo? Je to tak 50/50.

The Final Shape

Kampaň odehrána solo s Titanem na Legendary obtížnost.
Mírné spoilery

Zcela upřímně, kampaň byla na Destiny standarty silný nadprůměr. Od začátku do konce jsem se bavil nejen díky novým hračkám s Prismatic subclassou, či lineárním pojetím Pale Heart lokace, ale hlavně dobrýmy levely, a to jak vzhledem tak i hratelností.

Zatímco v Lightfallu jsem měl problém rovnou s několika úrovněmi kvůli tragickému balancu arén, tady to byl přesný opak. Ačkoliv sem párkrát umřel, nikdy to nebylo natolik frustrující, že bych měl chuť hru vypnout. Vždy stačilo jen menší poučení z chyb a pak to šlo jak po másle.
Příběh byl taky fajn. I když konec byl lehce předvídatelný a některé momenty trochu natahované, jako zakončení s happyendem to funguje dobře.

Spolu s kampaní si také odemknete novou subclassu Prismatic. Ta se skládá z mixu již existujících abilit z ostatních subclass, akorát s novým ult-metrem po jehož aktivování dostanete na určitou dobu nový namixovaný granát, včetně bonusového poškození a rychlejšího nabíjení abilit.
Systém sbírání fragmentů je také zajímavě pojatý. Místo vendorů jako tomu je u Strandu nebo Stasis si je odemykáte plněním různých puzzlů v samotném Pale Heart. Pár puzzlů je trochu otravnějších, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.
Prismatic skutečně odemyká dosud nevídané možnosti pro buildcrafting a je sranda si s tím hrát.
Jediné, co mě zklamalo je nemožnost používání jiných granátů po aktivaci Transcendence. Mixování si vlastních granátů je jediné, co subclasse chybí k dokonalosti.

Poslední, co se po dohrání kampaně otevře je samotná lokace – Pale Heart. A je to prostě jen další content island, do kterého po nafarmení všeho co chcete nebudete mít důvod více chodit.
Systém rankování je v této lokaci dost dobrý. Namísto sbírání bounties či plnění public eventů děláte tzv. Overthrow mise. Vším, co v jedné ze tří lokací děláte, plníte tříúrovňový metr, po jehož naplnění se v lokaci spawne boss. Po jeho poražení dostanete nějaký ten loot, nic extra od toho ale nečekejte.
Pojetí tohoto openworldu se dobrým způsobem vyčleňuje, ale mě osobně to po relativně krátké době omrzelo, hlavně z důvodu malého množství různých aktivit pro splnění již zmíněných Overthrow misí.

S Datadiskem dostanete samozřejmě také nový raid Salvations Edge. Nehrál jsem, ale prej je dobrej. Z toho, co jsem viděl tak jeho dokončení není zadarmo, což je od vtipu jménem Root of Nightmares dobrý posun.

The Final Cope

Datadisk sám o sobě funguje dobře a je vidět, že když Bungie teče do bot, jsou schopný vydat i něco hratelnýho. Problémem jsou věci okolo, aneb Epizody a stále otřesný QoL.

Epizody jsou horší sezóny s jiným jménem

S Final Shape se vývojáři rozhodli vyměnit 4 tříměsíční sezóny za 3 čtyřměsíční epizody. Jedinou pořádnou změnou je Battle Pass, který má teď 200 levelů, namísto 100. Po odehrání sezónního kontentu můžu s klidným srdcem říct, že je to obsahově míň za víc.
Jako vždy dostanete typické sezónní smetí, aneb:
- podprůměrnou storylinku
- pár misí, které vás buď budou bavit nebo ne
- battle pass s jednou nebo dvěma novýma exotikama.

Teď k timegatingu. Samotné epizody jsou rozdělené na 3 akty s měsíční kadencí vydání. Tyto akty zpřístupňují nové mise a levely v battle passu (jo, fakt). Kromě toho že příběh je rozdělen na tyto 3 akty, stále je z nějakého důvodu rozdělen také na části, které vychází PO TÝDNECH. Takže nejen že máte timegatnutý příběh na měsíce, ale ještě na týdny. A obhajoba že jako celek je to vlastně víc obsahu než z dob sezón ani není pravda.

Stále otřesný QoL a Monetizace

Abych nezačal jen s negativy, tak musím ocenit přidání Pathfinderu, což funguje jako skvělá náhrada za bounties u vendorů. To je ale asi tak jediná změna k lepšímu, kterou jsem zaznamenal.

- Všechny starý DLC jsou teď konečně dostupný v jednom balíčku, ale za dostupné množství obsahu je 70 Euro stále přestřel. Kromě toho, cena za obsahově stejné, ale delší sezóny se naopak zvýšila z 12 na 15 Euro.

- Nesmyslný timegating epizod ubírá hráčům důvod se ke hře vracet, což je vidět na momentálních číslech, kdy Destiny 2 na Steamu nedokáže pomalu překonat ani 30 000 hráčů.

- Ačkoliv za Titana hraji rád, rád bych si zahrál i jiné classy. Odrazuje mě od toho ale potřeba odehrát všechny datadisky znova. Ano, dá se to skipnout. Za 20 Euro na skip na jednu classu. Ne, díky.

- Dungeony jsou stále zamčený za Annual Pass, nebo za předražený klíč. Eventy jsou stále se opakující blbosti s event passem za 10 Euro.

The Final Conclusion

Destiny 2 je stále tou samou hrou jako před rokem. Minimum věcí se zlepšilo, víc věcí je stále stejně špatných. Lhal bych ale kdybych řekl, že jsem si Final Shape neužil, i když jen na pár desítek hodin.

Dvojka v názvu hry má nově význam, že za roky existence této videohry jsou momentálně dostupné jen dva dobré datadisky - Witch Queen a nyní i Final Shape (Forsak-what?).
Datadisk jako takový bych určitě doporučoval. Kampaň je dobrá, Prismatic je sranda a Pale Heart je fakt pěkná lokace s trochou obsahu pro zabavení. Annual Passu bych se vyhnul, protože jestli všechny další epizody budou probíhat tímto způsobem, čekejte několik vyhoření za rok.
Jaká je budoucnost hry je ve hvězdách, osobně bych po nedávných zprávách nečekal nic moc pozitivního, naopak postupné zmenšování už tak směšného obsahu.