Sešli jsme se tu dnes ne proto, abychom truchlili… ale abychom si konečně oddechli. Dnes totiž ukládáme k věčnému odpočinku tragické pozůstatky jedné takzvané Rainbow Six Siege „kariéry“, která byla tak zoufale tragická, že i Copper vedle ní vypadá jako esportová legenda. Odpočívej v pokoji, ty digitální ekvivalente vodní pistole na mistrovství ve střelbě. Welcome do věčných lobby.

Můj skill existoval! A to se taky počítá. Bohužel to je ale všechno, co se o něm dá říct. Nebyl rychlý, nebyl dobrý. Vlastně nepatřil ani mezi průměrné. Ale měl své místo. Tedy... měl židli. Občas. Tu často taky postrádal. Přesto… byl vždy součástí našeho týmu. Tichá, nenápadná, lehce přehlédnutelná součást na dně tabulky. Jak šroubek v IKEA skříňce, který nikam nepasuje, ale nechceš ho jen tak vyhodit, protože... co kdyby. Byl jako zapomenutá ponožka v pračce, nikdo ho nehledal, ale občas se překvapivě objevil.

Začalo to slibně. První headshoty, první ace… no dobře, první wallbang. Ale ten pocit tam byl. Pocit, že bych mohl být dobrej. Že bych mohl dokázat něco víc. A pak přišly první zápasy, kdy to prostě... nebylo ono. Dlouho jsme doufali, že se to spraví. Že to byl jen bad day. Pak bad week. Pak bad season. A pak… tvrdá realita. On už se nevrátil, a moje K/D šlo dolů rychleji než IQ mých random spoluhráčů při solo rankedech.

Ten skill nezmizel z ničeho nic. On hnil. Pomalu a tiše, přesto jistě. Zhoršoval se zápas od zápasu. Headshoty se měnily na bodyshoty. Reakce byly pomalé a při hře jsem dělal zbytečné chyby. Spoluhráči mě přestali brát vážně a já sám už měl problém se na hru soustředit. Spoluhráči mi přestali věřit. Já sám sobě. Nepřátelé mě přestali brát vážně. A nějací random ass Twitch streameři, kteří hrají naše turnaje... ti si ze mě začali utahovat.

Od té doby to šlo jen z kopce. Reflexy jak po noční šichtě, zorné pole jak se šedým zákalem, rozhodování na úrovni mokrýho toastu, a aim? Ten zaparkoval někam do Roblox RP. Nepřátelé mě brali asi stejně vážně jako Ubisoft bug reporty. Trefoval jsem všechno… kromě nepřátel. Moje specialita: vzít Zofii, vypnout outliny a sejmout dva spoluhráče během prvních třiceti vteřin kola, protože jsem si je spletl s nepřáteli. PoG already knows the drill. Ubisoft mi nikdy nedal medaili za nejvíc nechtěných teamkillů – ale kdyby jo, vitrínu bych měl plnou. Konečně bych měl nějakej ten životní úspěch.

Můj skill nebyl nejlepší. Nebyl ani dobrej. Sakra, nebyl ani dostatečně špatnej na to, aby byl vtipnej. Ale byl můj. Byl to poslední zbytek důstojnosti, kterej se držel zuby nehty. A teď už není. Zbylo jen prázdno, Silver ELO, rozflákanej headset a slzy.

Odpočívej v pokoji, skille. A díky, že jsi... aspoň zkusil být.
Díky... žes to aspoň zkusil.

#SiegeLife #RIPSkill #RankedFuneral #SilverForever #UbisoftPls #MelJsemNaVicAleNeukazalJsemTo