Recent reviews by Jack_Dark

Nyní je hra ve stavu kdy je nehratelná. Při každém načtení mise se zasekne v 90% loadingu. Zda autoři něco zkonili nebo prostě se na to vykašlali, že jejich hra nelze hrát v kampani ani jinde a je jim to jedno.

Nekupovat!!!

Když bylo oznámeno k tomuto prequelu, že na něm nedělá původní studio a hlavní postava Chloe má i jinou dabérku mnoho lidí napadlo, že se to nepovede a zkrátka tento mezi článek v série bude lepší vynechat. Po první epizodě se ale zdá, že by to byla velká chyba si tento kousek nechat ujít.

Before the Storm si drží atmosféru původního Life is Strange, podpořenou stejnou vizuální stránkou ( i když na jiném enginu) a poctivým soundtrackem. Změna hlavní postavy i udává trochu jiný směr v hratelnosti. Žádné hrátky s časem, kdy rozhodnutí ať dobré či špatné se ukáží až později. Chloei je navíc oproti Max více průbojná, bojuji skoro se vším, říká vše bez obalu a známe její ztráty a problémy.

Možná i díky absenci nadpřirozených schopností a historii hlavní hrdinky působí zatím příběh více osobnější, zaměřený na neradostnou situaci které se může klidně člověku přihodit. Více civilnější, plný rodinných problémů, neschopnosti vyrovnat se ztrátou a problému s autoritami. O to více je to ale uvěřitelnější.

Hratelnost jinak nedoznala mnoho velkých změň, kromě nové schopnosti Backtalk kdy v rámci časového limitu musí člověk zvolit nejlepší odpověď na protivníkovi argumenty a vyhrát nad ním debatu. Zajímavé zpestření konverzací. A místo focení se dostává ke slovu grafity, kdy na několika místech lze vytvořit jednu ze dvou variant textu či obrazu, čím Chloe vyjádří svoji myšlenku či vzdor.

Po první epizodě, původní obavy opadly a nyní už je počkat na další dvě, které si doufám udrží tempo a kvalitu s kterou autoři přišli zde.

Virginia vypadala na pohled zajímavě i díky své stylizaci, jenže klame tělem.

První věc co mi vadila je absence dabingu, ale i textu u postav, nemluví a veškeré jejich záměry a co vlastně pro příběh znamenají si musí člověk maximálně tak představit. A že jich není málo jen z karet na Steamu je jich 15 a nevidět je právě v podobě kartiček tak bych si ani nevzpomněl že se tam objevili a něco znamenali pro příběh.

A když už zmiňuji příběh ten je plný symbolismů a odkazů na jiné jako Twin Peaks a podobné. Jenže tady je od každého něco, aby to bylo ve finále promíchané vším možným i nemožným.

I na hratelnosti se to projevuje, kdy hráč je veden po sledu různých událostí, které se rychle prolínají v několika dnech a moc možností jak by do nich zasáhl není. Může akorát něco občas posbírat, zde něco vzít nebo udělat aby posunul děj zas dále.

Ve finále to na mě působí jako slepenec různých věcí, který se snaží svoji podivnou linku obhájit symbolismem a snahou se tvářit že je něco víc. U mě se jí to ale nepovedlo.

Opravdový nástupce po Blood Money a vrací hratelnost a pravidla do starých kolejí, po zvláštní odbočce co přinesl Absolution.

Nyní už opět převleky fungují, a odhalí to jen zlomek lidí kteří jsou logicky obeznámeni s lidmi pod sebou jako šéf směny dělníků, vedoucí kuchyně či vyšší důstojníci atd... Navíc převleky otevírají cestu k zajímavým možnostem k odstranění cíle či získání informací které nabídnou novou možnost jak se vypořádat s danou situací snadněji.

Právě tyto výzvy a hledání nových cest, přináší znovu hratelnost a různorodost eliminace cíle. Autoři si vyhráli s možnosti a v obřích mapách se nachází spousta příhodných věcí jak zařídit nehody či využít denní program cíle.

Osobně jsem svého agenta 47 vedl k tomu, aby se vyhnul likvidaci někoho jiného kromě zadaných cílů, tudíž vždy bylo potřeba propátrat velkou lokaci, sledovat cíl a jeho zvyklosti. Pak se dostat k někomu, kdo svým převlekem zajistí cestu k cíli a využít příhodný čas a prostředky k jeho likvidaci a pak elegantně a v klidu odejít ze scény, aniž by za mnou zůstaly důkazy o zločinu či záznamy z kamer.

S novým Hitmanem jsem spokojen více než jsem čekal, hlavně díky návratu ke kořenům série a držení se toho co tuhle značku dělá unikátní a zábavnou. Rozhodně všem doporučuji, zvlášť těm kdo po Absolution zlomili nad číslem 47 hůl.

Je zpět a v nejlepší formě!

Transistor zaujme na první pohled, díky své unikátní stylizaci města podbarvenou výborným soundtrackem, za doprovodu pobrukování Red hlavní hrdinky která přišla o hlas. Ale získala Transistor což je meč, který dokáže pohlcovat schopnosti z padlých nepřátel.

A první který byl pohlcen Transistorem se stává vypravěčem a komentátorem veškerého dění, a celou cestu je pro Red hlavním společníkem a bez něj by těžko mohl být tento příběh vyprávěn.

Když Red neprochází městem, nečte si události z terminálu nebo nesleduje události v okolí, tak je hlavní náplní boj s nepřáteli. K dispozici jsou různé útoky a schopnosti, které se postupně získávají. Díky zvyšování levelu, se pak otevírá více energie pro jejich použití, pasivní sloty či sekundární pro přidání dalšího efektu.

Jejich různé kombinace, měnění stylu či slotů se tak stává důležitou složkou hratelnosti. Bohužel pro mě tato náplň hry byla méně zábavnou, boje se stali jen překážkou pro posunutí se dál ve městě a příběhu. Jen několik typů nepřátel, nutnost být v ohraničené oblasti a jejich četnost mě zkrátka neoslovili.

Přesto jsem ale hru dohrál, díky zmíněným dobrým vlastnostem. Zde ale rozhodně vyhrála forma nad obsahem, kdy vlastní hratelnost nebyla to co by mě táhlo dál.

Halo Wars vyšla již v roce 2009 na Xbox 360 dělali na ní Ensemble Studios tvůrci série Age of Empires. Nyní se dostává po letech i na PC ve své vylepšené verzi, aby předvedla konflikt který se stal ještě před události prvního Halo.

Příběhová kampaň tudíž nevyžaduje nějakou velkou znalost série a lze hrát bez problému i když hráč třeba žádné jiné Halo nehrál. Kampaň má docela různorodé mise, nejde jen o postavení základny a převálcování protivníka. Někdy jsou k dispozici jen jednotky a je potřeba se někam dostat nebo uniknout pryč. Bránit určité oblasti či evakuovat civilisty, zachránit obklíčené jednotky apod... Autoři si s misemi docela vyhráli a až na ty nepříjemné časové limity je zábava je hrát.

Jinak je to klasická RTS kde se suroviny dostávají z budov které generují zdroje, tudíž se spíše zaměřuje na boj, vylepšování jednotek čím získávají nové schopnosti či lepší zbraně a výdrž. Jede se na klasický koncept kámen,nůžky a papír to znamená, že jedna jednotka je dobrá proti pěchotě, další proti vozidlům, jiná na letectvo. Každý kdo už hrál nějakou klasickou RTS tu bude jako doma.

Halo Wars: Definitive Edition lze s klidem doporučit nejen fandům Halo série, ale i hráčům co hledají nějakou RTS na odreagování, a která se spíše drží tradice starší strategické školy.

The Walking Dead: A New Frontier zhodnocení celé série.

Telltale pro svoji třetí sérii Walking Dead konečně upravili i grafické zpracování hry. Sice to má k dokonalosti daleko, ale hned se na ty postavy lépe kouká. A nové postavy tvoří i příběh. Tentokrát už nejsme v roli samotáře či cizince v přeživších skupinách lidí, ale jsme součástí rodiny která se snaží přežít ve světě plného nemrtvých a nebezpečných živých.

Tento nový koncept je zajímavý, hlavně když někdo z nich Vám může jít na nervy a štvát, jenže na rodinu se zkrátka hlavní hrdina Javier dívá přece jen jinak než na někoho kdo je cizí. I mě někdo zkrátka nesedl ale ty vztahy tam nejsou jednoduché. A jak se vyvinou ve finále bude i na hráči.

Jak už bylo předem známo u představení třetí série, tak i zde nesmí chybět pro tuto sérii už klíčová Clementine. Zvlášť pro hráče předchozích dvou sérií je fajn vidět, jak se z malé holčičky stává ostřílenější dospívající dívka, která se naučila přežívat a likvidovat efektivně zombie. Je fajn ji mít občas po boku, poslouchat její konverzace s hlavním hrdinou a sledovat její vývoj a co se jí stalo a čím vším už si prošla.

V této sezóně mi navíc přišlo, že ty rozhodnutí nejsou tak jednoznačné jak tomu bylo dříve, i když samozřejmě dojde na situaci kdy se musíte rozhodnout buď variantou číslo jedna nebo dvě. Není prostě žádná další třetí či jiná možnost což mě trochu štvalo. Co mě občas štvalo ještě bylo občas nelogické jednání a výbuchy některých postav.

Ale nakonec mě třetí série překvapila, po konci té předchozí jsem měl dost rozporuplné pocity, ale tady šlo lépe. No jsem zvědav s čím přijdou autoři příště.

K Beyond Eyes jsem se dostal díky měsíčnímu bundlu, jinak bych hru asi minul. I když ono zde označení "hra" není úplně přesné. Je to spíše walking simulátor s pár místy kde hráč něco udělá.

A že jde skutečně jen o chození a pomalé prozkoumávání se člověk přesvědčí hned po spuštění. Slepá dívka Rae chodí pomalu, a svět před sebou teprve vytváří pomocí toho co slyší nebo je v její těsné blízko či teprve až se zastaví o předmět či zeď co blokuje cestu dál.

Vyráží z bezpečí svého domova hledat ztracenou kočku a poznat svět venku. A ne vždy jsou to příjemné poznatky a musí i čelit svým strachům. A o tom to tak celé je, hledat, prozkoumávat, poznávat, vyhnout se nástrahám a občas něco udělat či najít vzpomínku co zhmotní činnost kočky co tu zrovna dělala když tudy procházela.

Je to zajímavý nápad vytvářet svět před hráčem, jen je potřeba si zvyknout na pomalejší tempo a jednotlivé kapitoly si dávkovat s odstupem, jinak Beyond Eyes rychle sklouzne do stereotypu.

Tak Hangar 13 i se svým druhým velkým DLC stále drží stejnou šablonu krátkosti. Příběh Stones Unturned se dá dohrát za dvě hodiny plus je tu opět jeden volitelný quest s lovcem lidí, a jeho zakázky to prodlouží maximálně o půl hodiny. Takže délka v poměru cena výkon nic moc.

Příběh je klasické béčko, ale aspoň hráč dostane vtipného Donovana k ruce, tak super ne? Jenže, na tak malém prostoru ani on nedokáže zázraky. Navíc nové prostředí ostrova je striktně lineární, takže se tu jede hlavně na akci kdy vystřílíme jednu bandu žoldáků, přesuneme se jinam tam to zopakujeme a jedeme zas dál jak po kolejích.

Není tu žádná odbočka ani šance jak sejít z cesty, tudíž po splnění úkolu se vracíme zpátky do města a ostrov už nikdy neuvidíme. Oproti Sinclair Parish v prvním DLC kde se dalo aspoň blbnout na skokáncích, ničit billboardy, kočkovat se s policií a pouštět na ně pasti, prohlédnout si to městečko a okolí, zde ostrov nenabídne nic navíc a zmizí do ztracena.

Ano hráč dostane k dispozici nějaké nové zbraně, oblečení a vozidla. Ale to je tak vše co může využít.

Nehraje se to sice špatně, ale furt se nemůžu zbavit dojmu, že autoři v poměru cena/výkon s cenou dost přestřelili. Ano říkal jsem to už u prvního DLC, ale i tady je na to nutno upozornit, že za plnou cenu to rozhodně nestojí.

Doom příjemně překvapil. To je potřeba říct hned zkraje na úvod. I přes novinky si drží hratelnost a dynamičnost. Vzdává hold původní hře jak v narážkách, zbraních či skrytých levelů z původní hry v retro grafice.

Příběh jen slouží k odůvodnění proč zabíjet zástupy démonů na Marsu a jinde. A tak to má být, protože alfou a omegou je tu střílení a mlácení pekelníků. A je to zábava!

Není nad to pohybovat se a drtit nepřátele, vyhýbat se jejich palbě a provádět po jejich oslabení glory kills. Nejen že tyto speciální dorážečky jsou správně brutální, ale dávají hráči trochu zdraví, munice a s určitým vylepšením i zbroj.

Zbraně lze pomocí výzev na mapě vylepšovat a přidávat i alternativní režimy. Zlepšovat lze i mariňácké brnění získáváním kusu z padlých elitních vojáků, kteří jsou různě rozmístění po mapě. Stejně tak pekelné orby které dávají možnost zvýšit zdraví, brnění a množství munice co hráč unese.

Celá tahle pekelná jízda je zabalená v líbivém kabátku podpořená našlapaných soundtrackem, který vždy spustí v té správné chvíli největší řezby. Multiplayer jsem vyzkoušel není špatný, ale trpí menším počtem hráčů.

Hlavním tahákem nového Dooma je ale určitě hra pro jednoho hráče. Zde si přijdou na své jak fanoušci původní hry, tak i noví hráči kteří zde mohou zažít své poprvé s legendou jménem Doom.