Jak hodnotit Thrones of Britannia? ToB nejsou nová hra. Jejich "kostra" (engine, modely, textury) je převzata z Attily, kterého osobně považuji za nejlepší Total War. Jenže ToB rozhodně nejsou DLC k Attilovi - a vlastně nejvíc mě překvapilo, jak moc se od něj liší. Či přesněji, jak moc z toho, co bylo v Attilovi, v ToB chybí. Tím nechci hned zkraje poslat ToB do háje. Ve skutečnosti jsem v nich odehrál jednu z nejzábavnějších kampaní, jakou si Total War her pamatuji. Jen říkám, že je to hra plná designérských rozhodnutí, nad kterými zůstává rozum stát.

Hra je zasazena na přelom 9. a 10. století, do doby vikingských invazí do Británie. Hrajete za jednu z deseti frakcí, rozdělených do pěti skupin (Sasové, Gaelové, Welšané, východoangličtí vikingové, ostrovní vikingové). Každá frakce má své bonusy a každá skupina specifickou mechaniku. Vývojáři slibovali, že každá frakce bude mít také rozvětvenou, dynamickou příběhovou kampaň, jejíž úkoly budou reagovat na hráčská rozhodnutí. Zde mě čekalo první brutální překvapení: při hře za Circenn bylo mým hlavním úkolem najít kámen ze Scone, na němž byli korunováni skotští králové. Dostal jsem řetěz náhodně generovaných misí ve stylu "dobyj tuhle vesnici. Teď dobyj tuhle vesnici, atd. atd." Po asi pěti pokusech jsem se na misi vykašlal a na mou hru to nemělo žádný vliv. Postranní mise, zaměřené většinou na formování skotského království v historických hranicích, dávaly větší smysl, ale rozhodně nebyly nijak revoluční.

Pravidla strategické části hry dostála řady změn, z nichž některé jsou dobré, některé divné a některé vyloženě špatné. Ze hry zmizeli agenti (kněží, šampioni a špehové z Rome 2 a Attily) a dokonce i flotily, takže jediné jednotky, které ovládáte, jsou armády. Tahy jsou tak jednodušší a rychlejší, ale část strategického bohatství zmizela. Krom toho nechápu, proč zrovna ve hře točící se kolem VIKINGŮ zrušit flotily a námořní boj poslat ke dnu. Ale budiž. Z podobného soudku je rozhodnutí, že v provinčních vesnicích nemůžete změnit budovy. Když je v Aberdeenu jednou ovčí farma, bude tam navěky ovčí farma. Se stim smiř. Anebo zrušení možnosti dobytá sídla vypálit. Já vím, že Attila byla hra o apokalyptickém konci civilizace, ale přeci jen nerozumím tomu, proč Hunové vypalovat města umí, zatímco vikingové to nezvládnou... Asi nejlepší z těchto inovací je rozhodnutí zrušit domobranu malých sídel a vesnic. Obléhací bitvy se tak odehrávají pouze v hlavních městech provincií. Zde ale byly domobranné jednotky posíleny natolik, že i když vám město nebrání armáda, má smysl se pokusit jej bránit, protože máte jakous-takous šanci. Celkově jsem během kampaně narazil na menší počet bitev než v Attilovi, ale mnohem víc jsem jich odehrál ručně, protože byly vyrovnanější a hrálo se o hodně. Za to patří vývojářům poklona.

Samotné bitvy žádných převratných změn nedoznaly. Na rozdíl od Rome 2 a Attily mají všechny frakce podobné soupisky a jsou takřka vyrovnané. Skoti mají lepší mečíře a kušníky, Angličané zase lučištníky a kopiníky a Vikingové samozřejmě berserkry se sekerami, ale v podstatě ve všech armádách narazíte na podobné typy jednotek ve srovnatelné síle. Značně upozaděný byl význam jízdních jednotek, z historických důvodů chybí jízdní lučištníci a těžká kavalerie má spíš podpůrnou úlohu.

Diplomacie rovněž zůstala od dob Attily téměř beze změn, zato vnitřní politika frakce byla překopána úplně. Všechny postavy mají tři staty (vedení - vládu - zápal) a dva ukazatele (vliv a věrnost). Při levelování jim můžete přidat bodík do jednoho z deseti řetězců, které uvedené staty a ukazatele ovlivňují a zároveň dávají postavám bonusy v boji nebo správě země. Krom toho přibyla léna, která jako král můžete svým věrným přidělovat a tím si zajišťovat jejich věrnost. Když někomu udělíte léno, vzroste tím ale i jeho vliv a je špatné mít leníky, kteří mají stejný vliv jako král. Politické akce navíc krále častokrát nějaký bodík vlivu stojí, což najednou může zamíchat celou správou království. Ze hry také úplně vypadla otázka náboženství (což opět, vzhledem k historické době nedává smysl!) a nahradil ji systém věrnosti frakci, který navíc, zdá se mi, pracuje pouze proti vám (obsazené provincie se bouří, pokud jsou věrné nepřátelské frakci, ale pokud vaši provincii obsadí nepřítel, nikdy se mi nestalo, že by povstali rebelové v můj prospěch...). Chvíli mi trvalo, než jsem politiku řádně pochopil, ale poté jsem si ji vyloženě užíval - je zrádnější, ale také zajímavější než v Attilovi či Rome 2.

Poslední poznámka se týká mapy světa. Ta je skutečně velká, detailní a krásná. Pohyb na ní zabírá armádám dost dlouho, takže přesun mezi dvěma sídly může trvat 2-3 tahy a přesun mezi provinciemi často víc než pět tahů. To prohlubuje strategické plánování v pozdějších fázích hry. Když jsem dospěl (kolem 130. tahu) k nevyhnutelné konfrontaci mezi sjednoceným Skotskem a sjednocenou Anglií, bylo na obou stranách víc než šest armád a bojovalo se na čtyřech frontách, takže směr výpadů jsem musel promýšlet několik tahů dopředu a mnoho bitev odehrávat ručně, protože ztráta jedné fronty mohla znamenat krach celé ofenzívy, vpád nepřátel do země, zhroucení ekonomiky a totální porážku.

Když to shrnu, Thrones of Britannia nejsou špatná hra. Jen nejsou zdaleka tak revoluční, jak jsem očekával. Snaží se dělat celou řadu změn, ale ty občas vyzní doprázdna, anebo se smrsknou na prosté škrtání mechanik známých z minulých titulů. Přesto to v celku fungovalo a při hraní jsem se, po frustrujících začátcích, velmi dobře bavil.

7/10