ez

V jednom městě, tichém, klidném,
žil si Dada srdcem hbitým.
Všechny stoly v jeho domě,
prohýbaly se pod jídlem snově.

Na snídani měl lívance,
s medem, ovocem i máslem kance.
Oběd byl vždy slavnostní chvílí,
kde masa hory, zeleniny řady kryly.

Na večeři měl ryby, sýry,
zákusky a sladké víry.
A k tomu všemu hory chleba,
ač jeho břicho křičelo: "Netřeba!"

Dada jedl, pil a slavil,
žaludek svůj tím děsil.
Nic ho ale nezastavilo,
v jídle našel své milé pohlazení, vtipné kilo.

Ač se přejídal každý den,
šťastný byl jak ranní sen.
Život měl plný chutí, vůní,
a láska k jídlu, to bylo jeho nutí.

A tak dál Dada jí a pije,
v životě svém nemá šije.
Smích a radost v domě zní,
když Dada jí své hostiny.

Lidé říkají: "Pozor, Dado!"
ale on se jen usměje mlado.
Jídlo pro něj není zkáza,
v něm nalezl svou vlastní frázu.

Tak si žije přejídavý Dada,
šťastný ve svém světě plném jídla,
s úsměvem a bez starostí,
každý den je jeho hostina plná radostí.

+rep gg

+rep gg

-rep boosted chcipl na motyla co letěl 3km daleko a řekl, že dostal hlavu a nemohl nic dělat