Recent reviews by Đeath’ş Aļļ | Horst Fuchs

Nejlepší doomovka všech dob z let devadesátých!
Není ji třeba představovat. Hru o zběsile rychlém zabíjení mimozemských zrůd, která se proslavila revolučním enginem, jednoduchou, ale tolik návykovou hratelností a navíc obrovskou moderskou komunitou zná asi každý kdo měl na počítači starý dobrý systém MS-DOS.

Steamová verze běhá na jednoduchém, ale plně dostačujíícm portu pro windows. Podporuje vysoká rozlišení, vlastní nastavení FOV a hlavně rychlejší moderní ovládání s použiítím myši, víc ani netřeba. Jednoduché a přehledné! Kromě toho tahle verze obsahuje i všechny polooficiální datadisky a kampaně, které pro Dooma II v průběhu let vyšly.

Port vás bohužel oblaží i otravným videem s logem Bethesda, které se přehrává po každém spuštění hry jako by tam snad patřilo nebo byl na něj někdo zvědavej. Naštěstí se dá prostě manuálně smazat soubor s videem a je to..

Horší je to s podporou modů, ta je naprosto minimální což u hry, která se proslavila stovkami skvělých modů, užitelských kampaní a map naštve. Sice vám hra z menu nabízí pár předinstalovaných uživatelských kampaní, jenže to je taky všechno.
Ne všechny nabízené kampaně ale fungují jak by měly. Kupříkladu po průchodu první úrovní z jedné takové kampaně by jste se měli i s celou nalezenou výbavou naloadovat do dalšího levelu, ale místo toho vás tam hra hodí bez ničeho jakoby jste začínali novou hru.
A naopak, taková oficiální bonusový balík map Master Levels for Doom II, designované od začátku jako samostatně hratelné levely a ne kampaň, se tady chovají jako kampaň což hodně ulehčuje už tak snadnou hru, zcela nesmyslně.

Kdo si chce zahrát jen původní kampaň z Doom II nebo kampaně z Final Doom bude určitě spokojenej!
Ale kdo chce hrát s modama a uživatelskýma levelama bude bohužel muset šáhnout po gzDoomu nebo jiném klasickém portu pro Dooma a všechno si obstarat a nastavit sám.


Hra: 10/10
Použitý port: 6/10

První dojem nic moc. Neslané, nemastné.
Jednička měla i přes pár nedostatků větší grády než early access FMF2.

+ dobrá optimalizace, v 1440p hratelná ve full detailech i na novějších integrovaných gpu

- atmosféra už není tak temná jako dřív, přibylo barev
- chybí jakýkoliv příběh, aspoň zatím
- design levelů a akční složka nedosahuje úrovně originálu, nepřátel je pomálu, jediný zajímavější level Villa je zabitej přemírou světla, a ne moc dobře využitýma protivníkama
- rušivý hub, jakási vaše základna kde se připravujete na příští levely, do hry jako FMF se moc nehodí
- překopaný systém vylepšování, už nevolíte mezi diametrálně odlišnými upgrady, za jednu měnu se kupují zbraně, za druhou magické schopnosti, docela nuda
- podivně vybalancovaný boss na konci, na vyšších obtížnostech téměř neporazitelný, což dost kontrastuje s jednoduchostí samotný hry

První verze hry se šířily mezi akademiky po ARPANETu už roku 1980. Byla natolik oblíbená, že se o pár let později dočkala i svých komerčních verzí; vyšla postupně snad na všechny možné stroje tehdejší doby. Je to opravdu praotec všech rogue-like her, kterým se později inspirovali hry jako Nethack, Moria, Tales of MajEyal a ještě později i jejich akční mutace jako The Binding of Issac nebo Hades.

Na začátku se vám vygeneruje dungeon, který má 26 pater. Cílem je projít s vaším roguem skrz labyrint, zmocnit se magického artefaktu v posledních patře a vrátit se s ním bezpečně stejnou cestou zpátky. Když umřete jdete zase od začátku. Tady nutno upozornit, že dungeon se ve většině případů vygeneruje brutálně obtížný, nejspíš neexistuje moc lidí, kteří by hru skutečně dohráli. Celé se to navíc komplikovaně ovládá celou klávesnicí, pročíst si manuál před spuštěním je docela dobrej nápad.

Na svou dobu to má velmi propracovanej RPG systém, je tu nutnost hlídat si hlad a únavu, hledání tajných chodeb a má to i dost různě se chovajících nepřátel. V roce 1985 neskutečnej nářez. Dneska je Rogue jen těžko stravitelná záležitost. Absence zvuku a hudby tomu taky nepřidá. Bohužel Steam nám nabízí jen a pouze DOSovou verzi z roku 1985. Od starších vydání s čistě textovou černobílou grafikou se liší zejména několikabarevnou grafikou. Existovala ovšem ale i hezčí, barevnější a myš podporující verze pro Atari ST.
Škoda, taky mohli dát pro zajímavost víc verzí hry!

Pokud vás zajímá z čeho se tenhle žánr vlastně vyvinul není co řešit! Ostatní udělají líp když si zahrajou nějakou tu novější roguelike hru.

Kromě různých objektů ve hře můžete pohybovat i nejrůznějšími jednoduchými programovacími příkazy jako IS, AND, OR, MOVE, OPEN, PUSH a spoustou dalších. Úkolem každý úrovně není překvapivě dosáhnout nějakýho konkrétního místa nebo předmětu, ale splnit podmínky výherního příkazu WIN, který velmi často podle potřeby přímo ve hře přímo vytváříte nebo upravujete, protože to prostě jinak nejde. Co už na hře tak hezký není je hnusná grafická stylizace alá 8bitové počítače z 80. let i hudební doprovod. Na druhou stranu díky tomu hru rozjedete doslova na čemkoliv a navíc ještě můžete díky remote play hrát třeba i na telefonu. Je tu mimojiné funkce přetáčet hru po jednotlivých krocích zpátky, velice užitečná.


Řešení většiny levelů vyžaduje velkou představivost a aspoň minimální zkušenost se základní programovací logikou. Řešení jsou ve většině případů neskutečně bizarní, ke klíči se dostanete tím, že se za pomocí kolem vás položených příkazových kostiček proměníte třeba v zeď okolo vás a dojdete v této nové podobě do cíle, smrtící vodu proměníte v pevný objekt a odtlačíte jí nebo jí přelétnete, možností je fakt spousta. Na druhou stranu oproti jiným logickým hrám, tady zase není zdaleka tolik možných kombinací k vyřešení problému. Řešení většiny levelů je ale překvapivě rychlé, nečekejte žádné překombinované řešení levelu alá Fish Fillets, nutno dodat, že rychlé řešení opravdu neznamená snadné.

Obtížnost tu zbytečně zvedá poněkud odfláknutej tutoriál, tutoriálové levely vás vždycky seznámí jen s naprosto základním použitím jednotlivých příkazů, následují po nich zpravidla celá řada levelů, která vás nutí konkrétní příkaz využít nějakým velmi neobvyklým a jinde nezmíněným způsobem.
Prvních cca 50 levelů je ale bohuže jen taková rozcvička, pak se hra v změní v totální peklo. Většina pozdějších úrovní vypadá naprosto neřešitelně, na první, druhý, dvacátý i stý pohled!


Velmi originální logická hra, ideální pro programátory a matfyzáky. Ostatní se budou určitě bavit taky, ale velmi pravděpodobně to většina lidí bez návodu nikdy nedohraje. Nedostal jsem se ani do poloviny, ale i tak doporučuju.

Rád bych to zkusil, bohužel i tentokrát jsem narazil. Po devíti letech je to pořád ještě víc crash and restart simulator než akční RPG. Existovala vůbec někdy u Deck 13 nějaká ta podpora? Mám trochu pochybnosti.

Trapná hipsterká adventura, arkáda a trolling v jednom inspirovaná The Stanley Parable! Je s podivem co všechno může skončit ve škatulce "extrémně kladné hodnocení".

Místo 1st person procházení kanclíků tu máte celý ujetý operační systém a na něm ošklivou arkádu s poníkem ve stylu osmibitových her, vypravěče tu nehledejte. Prostě jen spustíte systém, zkoušíte programy a dějí se podivný věci, nic nefunguje jak by mělo a hra si s hraje spíš s vámi než vy s ní. Sem tam když něco vyřešíte vás hra oblaží nějakým tím rádobyvtipným textem či efektem. No budiž.

Jenže narozdíl od Stanley Parable to není zrovna vtipný a už vůbec ne zábavný. Hra vás vůbec nevede za ručičku, právě naopak často není absolutně jasný co po vás hra vlastně chce, co byste měli řešit, jestli jste něco důležitýho přehlídli.

Takže jsem se během hraní nehraní hned dvakrát zasekl. V prvním případě jsem hru v beznadějný situaci prostě restartoval, kupodivu pak situace šla najednou řešit normálně... takže to byl možná bug?! Ale jen chvíli potom jsem se definitivně zasekl na nově zpřístupněné arkádě, kde jsem neustále umíral aniž bych vůbec tušil proč a jejím "options" pokud se tak dá vůbec nazvat. Po další hodině marnosti jsem usoudil, že takovej oser za delší hraní nestojí a ukončil to.

Lehce vylepśená verze starého Planescape: Tormentu.
Což bylo a stále je neprekonané pribehové RPGčko fungující podle pravidel klasického Advanced Dungeons & Dragons.
Nepochybne jeden z vrcholu žánru RPG a úplná špička v kvalite dialogu a celkové úrovni herních textu. Pokud vás štve jak mizerne a stroze jsou napsány dialogy v drtivé vetšine dnešních na pribeh orientovanych her budete Tormentem velmi mile prekvapeni, ohromné množství textu má, na pouhou hru, prekvapive vysokou úroven.

Filozofií šmrncnuty príbeh vás zanese do Sigilu, takrikajíc mesta mezi dimenzemi, mesta tisícu portálu vedoucích do všech možnych koutu zdejšího vesmíru. Díky tomu prakticky neustále a na každém rohu narážíte na neskutečne bizarní vyjevy a situace. Zdejší ponury depresivní svet je všechno možné, jen ne klasická tuctová fantasy. Stejne divny je i problém hlavního hrdiny, Probudil se v místní márnici, proč? Protože je proklety nesrmtelností, vždy když umre po chvíli opet procitne v márnici, mimojine s totální ztrátou pameti. Jak dlouho už takhle kráčí po svete netuší. Jisté je jen, že vašich inkarnací byly spousty, a nedá se rict, že by ne lidé vzpomínali zrovna v dobrém.

Prestože boju je ve hre porad dost nejde prehlídnout jak vás hra neustále tlačí k tomu resit úkoly nenásilnou cestou premlouvani a zároven hodnym či neutrálním zpusobem z čehož vyplyvá, že hloupejší anebo zlá hlavní postava to bude mít o dost težší. Asi jediná vada na kráse Tormentu.

Vedle vyborne napsaného príbehu hra exceluje i velmi originálními spolubojovníky, se kterymi je záhodno semtam si promluvit. Jednak se dozvíte duležité informace, resení jejich problemu vam prináší další cenné XPy a hlavne vetšina z nich jsou sympatáci a hovory s mini jsou dobre napsané nebo alespon vtipné.

Enhanced Edition verze funguje hlavne jako moderní port zajištující plynulejší hraní a drobná vylepšení, která originálu chybela jako treba titulky k ingame animacím, ale taky opravuje radu starych bugu. Trošku me osobne mrzí, že do hry nebyl zarazeny tzv. nedokončeny obsah, ktery puvodní autori nestihli vcas dokončit a do finální verze se tak nikdy nedostal. Nicméne to lze resit modem. Prijemny prekvapeni je oficiální česká lokalizace hry.


Nadčasová klasika, která ani po 20 letech neztratila nic ze svych kvalit!
10 /10

Jedna z nejnudnejších stealth her co pamatuju.

Plížení je tu bohužel hlavne k vzteku; neskutečne pomalé, zdlouhavé, vyžadující velkou trpelivost a často i precizní načasování, žádné zajímavé vychytávky, jenž by vyvážily šnečí tempo hry.
Levely lineární, bez nápadu s bídnou inteligencí nepratel. Když to porovnám s mnohem starším Thiefem, zakladatelem žánru, chce se mi zvracet; všechno v čem byl a stále je dobry, v tom Velvet Assassin selhává. Kdo chce hrát načisto plížive, bez využití granátu, čo strelby zažije slušnej oser. Pomalé plížení v kyčovitych mapách s mizernym designem bude zajímavé asi jen pro nekoho, kdo nikdy žádny stealth nehrál, zato se rád kouká na zadek hlavní hrdinky a na rádobycool podrezavaní nacistu.

Prestože miluju hry, které lze projít čiste plížením, u Velvetky jsem byl za polovinou už tak otrávenej, že jsem si zbytek hry urychlil a usnadnil strílením. Vrcholem všeho byla finální úroven kde se pomaly uspávací stealth zmenilo v čiré utrpení díky velké presile nácku na otevreném prostranství a nečekane brutální obtížnosti. Konec hry mi po tom všem prišel silne neuspokojivy. Suše podany pribeh britské agentky, lovkyne nacistu, to moc nevylepšuje.

Priklad hry, která onehdy dostala slušné recenze jen díky, na svou dobu, líbivé grafice a zadku hlavní hrdinky.
Vymazlenej, nadčasovej stealth tu fakt nenajdete. Radši sáhnete po prvních dvou Thiefech, Metal gear solidech či tretím Splinter Cellu.

Celá hra stojí na vychytávce, která by se dobře vyjímala v normální střílečce. Nepřátelé se pohybují a útočí jen zcela minimální rychlostí, čas ale plyne standardní rychlostí když chodíte, rozhlížíte se, střílíte nebo provádíte nějakou jinou činnost. Je tedy třeba dobře naplánovat každý pohyb. Proč ne.

Jenže SUPERHOT: MIND CONTROL DELETE je jen divná indie minihra s roguelike prvky, navíc s naprostým minimem grafiky a ne klasická divoká doomovka se stylově zpomaleným časem. Příběh vůbec nečekejte. Příběh tu nahrazují jen velmi divné poznámky a výjevy mezi jednotlivými NODy.

Objevíte se na minimalistický mapě, kde postupně navštěvujete tzv. NODy, což není nic jiného než dobývání několika miniarén, kde musíte vždy několikrát za sebou pobít nepřátele, kteří se rychle teleportují dovnitř. Máte jen 2-4 dílky života, když vám dojdou dobýváte NOD od znovu. Nepřátelé sice vydrží jen jediný zásah kulkou, ale je jich dost a hlavně, ve hře není bůhvíproč slyšet kroky, nepřátel ani vaše, takže je nutné neustále si hlídat záda. Mezi koly vám hra náhodně přiděluje hacky, či zvláštní schopnosti, které to aspoň trochu ulehčí. Postupem času se množství arén v jediném NODu vyšplhá do dvojciferných čísel takže o napětí není nouze, a pro masochisty je tu i jeden nepovinný NOD o 100 arénách. Na pár hodin to celkem zabaví, bohužel je to pořád dokola to samý. Arén je dohromady asi 30 a neustále se opakují což hře dost škodí.

Plusem je nenáročnost. Máte jen integrovanou grafiku? Žádný problém, minimum grafiky činí hru hratelnou ve 4K na ledasjakým šrotu. Překvapivě má hra i českou lokalizaci. Naopak vůbec mě nepotěšil podivný, trollovací závěrečný úsek hry. Hra se po tom co vypadá jako poslední boj nečekaně přepne do totálně novýho režimu, vypne vám navíc veškerý přístup do nastavení a hlavního menu a nechá vás plácat se v chaosu na obrazovce bez sebemenšího vysvětlení. Nezbývá než začít zkoumat vzniklý zmatek na obrazovce a hledat jak z toho ven (nebo prostě hru shodit a považovat jí za dokončenou). Dají se tam mezi divnými nápisy nalézt taky tři speciální 2D minihry. Kde je ale skutečný konec a je tu vůbec nějaký nebo to mám jako zavřít přes Alt+F4? Uloží se vám postup v oněch minihrách? Těžko říct, plácal jsem se v tom několik hodn než mi definitivně došla trpělivost. Jak z toho ven jsem nakonec přišel jen díky návodu, nebudu prozrazovat, ale bylo to jen další nepříjemný zjištění.

A simple rhythmic 2D minigame. Your character goes up 2 platforms all the time, he can only shoot and jump from one platform to another. You can't last long, just three hits from attacking enemies or the boss and you play the level again. The game places extreme emphasis on the precise timing of your jumps and shots. An action soundtrack encourages you into action.

that's all. There are only a couple of levels and a couple of game modes that can be played within an hour if you're really good. They all require learning the level almost by heart otherwise you have no chance. Yes, the game is only for hardcore players, but still the gameplay of most of the game is hard, but enjoyable.

The lack of 4K support and higher resolutions is a bit surprising for remakes of older games. More unpleasant are the frequent situations when it is not at all clear whether an incoming projectile from the enemy can hit you or not, and the related dilemma of whether to risk staying on the platform or risk jumping to another, which is often not much safer thanks to the number of enemy shots. However, some of the missiles will surprisingly injure you even if they fly a little above your head, which is not fair in such a demanding game
The types of sticks under the feet represent the Catacombs level. In addition to the usual pitfalls, the game dramatically limits your view of the battlefield and thus makes an already difficult game almost unplayable. In a game where the key to success is a perfect overview of the situation on the battlefield and your skill, this cannot be described as anything other than a disgusting suggestion from the author. I personally stopped playing the game at this point. I didn't ask for a blind challenge.

I can only recommend it to hardcore retro players who don't mind artificially increased difficulty. Not to casual players, not at the current state of the game.