Myslím si, že není potřeba představovat tuto hru, snad každý něco zaslechl o Dark Souls. Mnozí lidé ji považují za velice těžkou hru, která se svojí obtížností vrací k old school hardcore hrám a já s tím plně souhlasím. Před začátkem hry je vám pomocí krátké animace nastíněn příběh celé hry a už tehdy je vám jasno, že se rozhodně nudit nebudete. Osobně si myslím, že příběh je vcelku zajímavý, ale já ho nikterak moc nevnímal během hrání, většinou právě příběh vás nutí ve hrách postupovat dále a dále, protože chcete vědět víc. Tohle v DS rozhodně nehledejte, jediné co vás bude tlačit dopředu je touha po zdolání této hry, přece jenom je to pořádná výzva a vy budete chtít jít dál a dál a porážet všechno co vám přijde do cesty. Hra je zkonstruována tak, že hráči více méně nedá nic zadarmo, na všechno si budete muset přijít sami. Neukáže vám do jaké lokace by jste se měli vydat prvně a ani vám nedá rady nebo něco takového, všechno záleží pouze a jenom na vás a pomocí smrtí se musíte ponaučit z předchozích chyb. Uznávám, že na některé věci bych nebyl schopný přijít aniž bych se podíval na Wiki, ale pokud jí budete používat takovým stylem, že si opravdu jenom zjistíte kde co najít apod. tak vás to rozhodně neokrade o pocity ze hry, přece jenom se budete muset tam nejdřív dostat a to nebude zrovna lehké. Pokud ale budete používat Wiki takovým stylem, že si přesně najdete kam se vydat prvně, jak zabít určité enemy či bosse, tak to vás zaručeně okrade o něuvěřitelné pocity ze hry. Musím uznat, že nikdy jsem nezažil větší pocit štěstí a radosti, když po 8 hodinovém boss fightu se mi konečně podařilo zvítězit, ten pocit je nepopsatelný, protože vám to přijde prostě nemožný a přece jenom to jednou vyšlo a po tomhle zážitku jsem chtěl víc a víc, jako droga. Začátky jsou opravdu nejtěžší, prvních 40 hodin bylo pro mě peklem, ne že bych hru hrál s pocitem, že mě nebaví ale je to myšleno tak, že oproti druhé polovině je hra mnohem těžší. Druhou polovinu hry jsem si narámně užíval, objevoval různá místa, itemy, armor, zbraně a naprosto mě hra pohlita do světa DS a nechtěla pustit. Neustále jsem byl ohromen prostředím, které hra nabízí a kdykoliv jsem vstoupil do nové lokace, tak jsem s úžasém sledoval jak tohle mohlo někodo napadnout. Dále enemy a vlastně bossové, ta propracovanost na těhle postavách je neuvěřitelná. Hromada úžasných zbraní, každá z nich nabízí něco jiného a je jen na hráčovi, který styl hraní si zvolí. Mám tolik nezapomenutelných zážitků a pocitů z této hry, což je naprosto neuvěřitelné, poněvadž se mi tohle nikdy u jiné hry nestalo. Samozřejmě, že je tady spousta chvil, kdy jsem byl nepříčetný a naštvaný, ale většinou mojí chybou a na tomhle je ta hra postavena. Nejsem si jistý, zda jsem zde napsal všechno co jsem chtěl, ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že jsem hru dohrál. Hromada pocitů a zážitků, které z této hry dělají nejlepší herní zážitek, který jsem kdy v životě při hraní zažil. A ještě na závěr: "Praise the Sun"

Myslím si, že není potřeba představovat tuto hru, snad každý něco zaslechl o Dark Souls. Mnozí lidé ji považují za velice těžkou hru, která se svojí obtížností vrací k old school hardcore hrám a já s tím plně souhlasím. Před začátkem hry je vám pomocí krátké animace nastíněn příběh celé hry a už tehdy je vám jasno, že se rozhodně nudit nebudete. Osobně si myslím, že příběh je vcelku zajímavý, ale já ho nikterak moc nevnímal během hrání, většinou právě příběh vás nutí ve hrách postupovat dále a dále, protože chcete vědět víc. Tohle v DS rozhodně nehledejte, jediné co vás bude tlačit dopředu je touha po zdolání této hry, přece jenom je to pořádná výzva a vy budete chtít jít dál a dál a porážet všechno co vám přijde do cesty. Hra je zkonstruována tak, že hráči více méně nedá nic zadarmo, na všechno si budete muset přijít sami. Neukáže vám do jaké lokace by jste se měli vydat prvně a ani vám nedá rady nebo něco takového, všechno záleží pouze a jenom na vás a pomocí smrtí se musíte ponaučit z předchozích chyb. Uznávám, že na některé věci bych nebyl schopný přijít aniž bych se podíval na Wiki, ale pokud jí budete používat takovým stylem, že si opravdu jenom zjistíte kde co najít apod. tak vás to rozhodně neokrade o pocity ze hry, přece jenom se budete muset tam nejdřív dostat a to nebude zrovna lehké. Pokud ale budete používat Wiki takovým stylem, že si přesně najdete kam se vydat prvně, jak zabít určité enemy či bosse, tak to vás zaručeně okrade o něuvěřitelné pocity ze hry. Musím uznat, že nikdy jsem nezažil větší pocit štěstí a radosti, když po 8 hodinovém boss fightu se mi konečně podařilo zvítězit, ten pocit je nepopsatelný, protože vám to přijde prostě nemožný a přece jenom to jednou vyšlo a po tomhle zážitku jsem chtěl víc a víc, jako droga. Začátky jsou opravdu nejtěžší, prvních 40 hodin bylo pro mě peklem, ne že bych hru hrál s pocitem, že mě nebaví ale je to myšleno tak, že oproti druhé polovině je hra mnohem těžší. Druhou polovinu hry jsem si narámně užíval, objevoval různá místa, itemy, armor, zbraně a naprosto mě hra pohlita do světa DS a nechtěla pustit. Neustále jsem byl ohromen prostředím, které hra nabízí a kdykoliv jsem vstoupil do nové lokace, tak jsem s úžasém sledoval jak tohle mohlo někodo napadnout. Dále enemy a vlastně bossové, ta propracovanost na těhle postavách je neuvěřitelná. Hromada úžasných zbraní, každá z nich nabízí něco jiného a je jen na hráčovi, který styl hraní si zvolí. Mám tolik nezapomenutelných zážitků a pocitů z této hry, což je naprosto neuvěřitelné, poněvadž se mi tohle nikdy u jiné hry nestalo. Samozřejmě, že je tady spousta chvil, kdy jsem byl nepříčetný a naštvaný, ale většinou mojí chybou a na tomhle je ta hra postavena. Nejsem si jistý, zda jsem zde napsal všechno co jsem chtěl, ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že jsem hru dohrál. Hromada pocitů a zážitků, které z této hry dělají nejlepší herní zážitek, který jsem kdy v životě při hraní zažil. A ještě na závěr: "Praise the Sun"