Mezi zmáčknutím tlačítka a provedením útoku/krytí je menší prodleva. Zvláštní je, že někdy Hellboy přerušil předešlý pohyb a udělal nový (z útoku do krytu) a někdy prostě si řekl "mrtad" a neudělal to. Jenže nepřátelé to zohledňují a neútočí najednou. Poskoci padnou na jednu ránu a útočí jen tehdy, když dostanou příkaz od velkýho smamkoudělajícíholásku.

Viděl jsem vývojáře na internetu, jak se hrdě hlásili k "hratelnosti PS2 her" a to bylo přesně to, co mě na tom bavilo. Obtížnost je nevyvážená a umírání kvůli zběsilým nevykrytelným kombíčkům znatelně vzroste ke konci hry. Pořídil jsem za 14e a nedoporučím asi nikomu (buď budete naštvaný na nedostatečnou hloubku roguelite mechanismů nebo na nedoladěný souboják), ale já jsem se v tom nějak našel a chuť rozkopat stůl nervama jsem dostal až někdy v posledních dvou hodinách.

Mezi zmáčknutím tlačítka a provedením útoku/krytí je menší prodleva. Zvláštní je, že někdy Hellboy přerušil předešlý pohyb a udělal nový (z útoku do krytu) a někdy prostě si řekl "mrtad" a neudělal to. Jenže nepřátelé to zohledňují a neútočí najednou. Poskoci padnou na jednu ránu a útočí jen tehdy, když dostanou příkaz od velkýho smamkoudělajícíholásku. Viděl jsem vývojáře na internetu, jak se hrdě hlásili k "hratelnosti PS2 her" a to bylo přesně to, co mě na tom bavilo. Obtížnost je nevyvážená a umírání kvůli zběsilým nevykrytelným kombíčkům znatelně vzroste ke konci hry. Pořídil jsem za 14e a nedoporučím asi nikomu (buď budete naštvaný na nedostatečnou hloubku roguelite mechanismů nebo na nedoladěný souboják), ale já jsem se v tom nějak našel a chuť rozkopat stůl nervama jsem dostal až někdy v posledních dvou hodinách.