Recent reviews by Piggsy - ředitel vepřína CZ

Tuto hru mám rád a zároveň ji nenávidím, protože mi vždy dost pocuchá nervy. Rozhodně to není žádná oddechová hříčka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Bez plného soustředění se úspěch nedostaví, obzvláště pokud chcete mít levely splněny s časovým limitem a sesbíráním všech šroubků. Už při spouštění hry vždy předem vím, že budou vzduchem létat sprostá slovíčka nejhrubšího zrna. Postupem času se obtížnost natolik stupňuje, až mě v jednom z levelů přivedla na samotnou hranici mých psychických možností - a to jsem byl sotva v polovině hry! Skončilo to těžkým pošramocením mého ega, protože jsem se musel uchýlit ke snížením obtížnosti z normální na jednoduchou. Ta normální mi totiž rozhodně normální nepřipadala, a ani ta jednoduchá není zrovna procházka růžovým sadem. Přesto si hru užívám, protože se jedná o kvalitně zpracovanou plošinovku a ten pocit, když se mi po stopadesátém pokusu podaří splnit level na 100%, je k nezaplacení. BZZZT je dobrá hra, kterou vám doporučuji, ale také varuji - vyžaduje opatrné dávkování. A gamepad.

Naprosto parádní střílečka, kterou jsem si užil od začátku až do konce.
Hratelností mně nejvíce připomíná starý Shadow Warrior, kde jsou též 2D nepřátelé, barevné klíče ode dveří a secrety. Čistokrevná řežba - prostě nic neřešit a jen si užívat masakrózní průchod hrou. Jooo, přesně tak jak to mám rád! A ještě navíc je zde tématem světa můj oblíbený Lovecraft, takže co víc si přát.
Četl jsem recenze uplakánků, kteří byli z této hry vyloženě frustrovaní a měli problém ji vůbec dohrát, jak prý byla těžká. :-D Tak nevím, ale první průchod jsem hrál za Kněze na normální obtížnost a víceméně jsem hrou projel jako nůž máslem. Pouze ke konci jsem narazil na pár náročnějších úseků, kde mě potrápil nedostatek střeliva. Stačilo však trochu zapojit mozek, změnit taktiku a přidat na opatrnosti. Přeci jen si ten postup kupředu musíme i trošku zasloužit, že ano? To však rozmazlení uplakánci nikdy nepochopí. Ti se totiž složí i při skládání puzzle. :-D
Otázkou však je, proč tito jedinci vlastně hrají takové hry. Je to stejné, jako kdyby blbeček s IQ 70 zkoušel hrát šachy, vztekal se, že mu to nejde a poté hru odsoudil... A přitom úplně zbytečně odrazoval schopné hráče.
Jako upřímně, Forgive Me Father není žádný revoluční počin. Zato je to ale výborná pařba a kvalitní pocta starým FPSkám. Kdo má rád tento typ her, ten si ji zaručeně naplno užije stejně jako já, mimochodem už se moc těším na připravovaný druhý díl.
Vřele vám tuto hru doporučuji a nenechte se odradit recenzemi kreténů, co neumí hrát střílečky.

Dlouhou dobu jsem měl tuto hru v podvědomí, ale vůbec jsem nevěděl, jestli si ji někdy doopravdy zahraji. Za prvé mě ve hrách zajímá především hratelnost, a Gone Home žádnou nemá. Za druhé jsem už dopředu věděl, že se příběh točí kolem LGBT komunity, což je téma, o které se vůbec nezajímám. Chuti do hry nepřidal ani fakt, že byla často posměšně nazývána "Gone H0M0", tudíž jsem se obával, že bude homosexuálním tématem přesycena. Z feministických lesbiček mám totiž mnohem větší strach, než z kdejakých krvelačných bestií a jump scarů. Nicméně nakonec přišel onen velký den, kdy jsem se po 10 let dlouhém rozmýšlení přeci jen odhodlal do toho baráku vstoupit...
A kupodivu jsem nelitoval. V příběhu sice opravdu hrají prim lesbičky, ale jsou tu i jiné zápletky a zajímavosti. Navíc zde není hráči nic na sílu vnucováno, vše je vyprávěno s citem jen prostřednictvím předmětů, poznámek a deníků. Skládání příběhové mozaiky a přemýšlení nad tím, co se v tomto domě vlastně stalo, mě bavilo. Byl jsem také velmi mile překvapen mírou detailů zkoumaných předmětů a písemností. Dopis od dědečka je napsán stařeckým písmem, úřední listina opravdu vypadá jako skutečná úřední listina a vše zkrátka vypadá tak, jak vypadat má. Každý předmět lze vzít do ruky, prohlížet si ho ze všech stran a kamkoliv jej přemístit. I po novém zapnutí hry zůstanou předměty přesně tam, kam je hráč odložil či zahodil. Je to sice jen nepodstatná maličkost, ale potěšila mě. Toto mám ve hrách rád.
Co mě ale na hře zaujalo ze všeho nejvíc, je perfektní atmosféra 90. let. V tomto Gone Home naprosto exceluje a je to její největší plus. To byly ještě časy, kdy si holky četly Bravíčka a ve skrytých zákoutích domu si tajně lízaly pipinky. Podotýkám - TAJNĚ. V dnešní době je všechno jinak - geyové pořádají maškarní průvody napříč městy, svou odchylku od normálu dávají všem na odiv a být hetero je nuda. Vrcholem absurdnosti jsou dívky s Downovým syndromem, vítězící v soutěžích královny krásy. Ale to už jsem příliš odbočil.
Vlastně jsem docela rád, že tady nakonec nešlo jen o další strašidelný dům duchů, postavený na indiánském pohřebišti. Zároveň by bylo dobré, kdyby Gone Home zůstala, co se zvoleného tématu týče, jedinou hrou svého druhu. Vždyť stačí, že už máme ty homosexuály téměř v každém druhém filmu. Celkově jsem ale se hrou spokojen, je kvalitně zpracována a přesvědčila mě, že čas od času není špatné zkusit i nějaký ten walking simulátor.

Moje původní představa byla taková, že si zkusím zahrát jenom jeden nebo dva levely. Že už to je na mě přeci jen příliš velké retro. Nicméně oči si rychle zvykly a zábava to byla veliká! Nakonec jsem u hry strávil 30 hodin, dohrál všechny datadisky a klidně bych pařil ještě dál. Perfektní rychlá akce bez zbytečných kokotin kolem, skvělé zbraně, zábavný gunplay i level design, všude plno easter eggů, tajných míst a super hlášky hlavního hrdiny. Tomu říkám vražedná kombinace! A přitom se vůbec nesnaží dělat ze sebe něco víc, i v tom je to kouzlo. Shadow Warrior je zkrátka naprosto krystalicky čistá esence zábavy a ani krutý zub času na tom nic nezměnil. Takové hry se neodkládají.

Hraní Bioshocku 2 jsem delší dobu odkládal. Důvodem byly stížnosti na špatný technický stav, smíšené recenze na Steamu a celkově pořád nějaké frflání, že už to není tak dobré, jako první díl. Pravda, žádná revoluce ani moment překvapení se už (logicky) nekoná. Od jedničky se Bioshock 2 liší pouze jinými lokacemi, několika novými zbraněmi a méně zdlouhavou minihrou při hackování. A víte co? Já jsem za to moc rád, protože příliš mnoho "zlepšováků" by mohlo tuto skvělou hru akorát zprznit, čehož jsme byli mnohokrát v minulosti svědky. Nicméně i přes málo inovací se jedná o vysoce kvalitní nášup ze světa Rapture, hraje se to perfektně a za téměř 50 hodin mi hra ani jednou nespadla! A o nudu jsem tady fakt nezavadil. Je to prostě NAPROSTO DŮSTOJNÉ pokračování, tečka.

Ve všech ohledech naprosto průměrná hledačka. Grafika je už hodně zastaralá a některé lokace jsou vyloženě odfláknuté. Příběh dávali dohromady pejsek s kočičkou, protože takový guláš jsem snad ještě v žádné jiné hře nezažil. K relaxování hra poslouží celkem dobře, nicméně se v tomto žánru dají nalézt MNOHEM lepší kousky.

Z této hry ve vás nezůstane vůbec nic - zahrát, dohrát a za pár dní zapomenout...

Tak tomu říkám "zažít nudu"! Nekonečné míchání lektvarů pořád dokola až do usnutí nebo do zblbnutí. Na obrázcích vypadá hra moc pěkně, a proto jsem si ji taky koupil. Jenže ty 4 obrazovky se velmi rychle okoukají a pak už vás nic nového nečeká. Žádné dobrodružství, žádná výzva, motivace ani strategie, prostě jen míchání a prodávání lektvarů. A hlavně ubíjející nuda, protože o zábavu tady člověk fakt nezavadí. Je to pouze mini hra, ve které zbytek opravdové hry chybí. Je to jako nudná práce, u které člověk předem ví, že jedinou odměnou mu bude zase jen další nudná práce. A proto nevidím jediný důvod, proč s tímto opruzem ještě ztrácet čas.

Vůbec se nedivím, že se Shenmue stalo kultovní hrou, kterou i po dlouhých 20 letech stálo za to remakeovat. V roce 1999 to musela být absolutní nadčasová pecka. A z mého pohledu je to pecka i dnes.
Hlavní postava jménem Ryo Hazuki nemá žádné nadpřirozené schopnosti, jak bývá u většiny hrdinských her zvykem. Dokonce nemá ani žádnou fyzickou zbraň. Jeho zbraní je v prvé řadě obrovské odhodlání najít vraha svého otce. Jeho druhou zbraní je japonské bojové umění. Ryo je však jen obyčejný 18letý kluk "z masa a kostí", a proto se musí bojování nejprve naučit a natrénovat. Souboje v Shenmue jsou překvapivě propracované a je zde velká spousta bojových kombinací, jak útočných, tak obranných. Přesto si dovolím tvrdit, že bojování je zde spíše druhořadou záležitostí. Hlavní náplň této hry totiž tvoří PÁTRÁNÍ. Jenže jak již bylo řečeno, hlavní postavou je jen obyčejný kluk, který se rozhodl pátrat na vlastní pěst (často doslova). Jeho jedinou možností je tedy vyzvídat a ptát se obyčejných lidí, které potká ve městě. A toto "ptaní se" je zde dovedeno do extrémních detailů. Většinou se stačí zeptat prvních dvou lidí, na které cestou narazíte, a hned je jasné, kterým směrem se dál vydat. Jenže i když se zatouláte o kilometr dál do slepé uličky, kde v zapadlém koutě najdete úplně bezvýznamného človíčka, tak i ten vám na vaši otázku odpoví. V dnešních hrách se NPC většinou zmůžou tak akorát na "I dont know", případně na vás nereagují vůbec. V Shenmue má každičká postava, ať už prodavač v obchodě či náhodný kolemjdoucí, svůj unikátní obličej i hlas a sadu jedinečných odpovědí. Žádné zjednodušování, ale všechno pěkně co nejvíce realisticky. Nedokážu si vůbec představit, kolik to všechno muselo dát práce a jak moc musel být tvůrce této hry pracovitý a houževnatý. Zřejmě to byl trošku takový asijský Dan Vávra. :-)
Nyní uvedu pár příkladů hratelnosti. Potřebujete si například vydělat peníze na dalekou cestu, takže co uděláte? Hmm, co třeba zmlátit pár náhodných kolemjdoucích, ze kterých vypadnou balíky dolarů? Haha, tak na to rovnou zapomeňte, protože toto není žádné GTA, ale Shenmue! :-) Takže nejprve si pěkně najdete práci, ráno vstanete, půjdete na autobus, ohlásíte se předákovi a budete s ním nosit bedny nebo jezdit s vysokozdvižným vozíkem! Budete prostě PRACOVAT! A bude to přesně takový opruz, jako v reálu! :-)
Ale nenechte se mýlit. Přestože je hra v určitých aspektech nadmíru realistická, celkově vzato se jedná především o jedno velké akční dobrodružství o honbě za pomstou. Pokud by Shenmue nebyla hra ale film, bylo by to typické hongkongské akční béčko od Johna Woo. A abych jen nechválil, nutno uznat, že hra má i mnoho nasíracích momentů, především co se Quick Time Eventů ve druhém dílu týče. Často totiž není vůbec jasné, jaké klávesy či tlačítka máte vlastně narychlo mačkat. A po neúspěchu musíte znovu sledovat animaci nebo dokonce opakovat zdlouhavý souboj. Několikrát jsem byl už tak zoufalý, že jsem měl sto chutí se vším seknout. Nakonec jsem byl ale moc rád, že jsem to neudělal a že jsem dohrál tuto nádhernou hru až do samého konce (který byl mimochodem velmi zajímavý, emotivní a nesmírně uspokojivý). Člověku je pak dost líto, když se dočítá o tom, že Shenmue ve své době skončilo jako komerční propadák a nedokončená sága. Takový osud holt někdy postihne geniální a poctivě zpracované hry (Psychonauti by mohli vyprávět). Na druhou stranu musím uznat, že to opravdu není hra pro každého a úplně vidím, jak nad tím většina (především mladších) hráčů hned po první hodině ohrne rypák. :-D Ale nevyčítám jim to, teď už je prostě jiná doba.
Za sebe jsem, i přes pár výtek, s touto hrou velmi spokojený a pro milovníky číselných hodnocení to vidím na 9/10. Byl to zkrátka zážitek, na který ještě dlouhou dobu nezapomenu. A ještě skvělá zpráva na závěr! Přes všechny útrapy se příběh Shenmue dočkal šťastného konce a po dlouhých 18 letech jakoby zázrakem vznikl třetí díl od původního tvůrce! A ten si já teda rozhodně nenechám ujít! :-)

Dohrál jsem to dřív, než se mi stihl postavit. :-/

Ve všech směrech lepší než první díl. Grafika je detailnější, lokace mnohem zajímavější a v příběhu mě zaujala sexy Succuba, démonka vášně z horoucích pekel. Na rozdíl od jedničky jsem se nenudil. Nutno však upozornit na jeden nešvar při hledání skrytých objektů - na některé předměty je potřeba klikat vícekrát. Je to takový malý glitch, ale zvykl jsem si. Další nepříjemností je pekelně těžké rotační puzzle v bonusové kapitole, se kterým se budete trápit možná i několik hodin a pak to vzdáte. :-D Řešení jsem si poznačil, takže se na mě můžete obrátit. Jinak nemám co vytknout a tuto hledačku pro chvíle oddechu doporučuji.