Vynikající strategii poznáte především podle toho, že i když ji vypnete, automaticky začnete v hlavě plánovat příští tahy. Mezi takové strategické klenoty se s přehledem může díky kvalitní hratelnosti a celkové propracovanosti řadit i Crusader Kings III, takže jestli vám sedl jeho předchůdce, je pro vás tento kus ideální volbou. Za sebe Crusader Kings III vzhledem k jeho kvalitám jednoznačně doporučuji.

Rozsáhlejší recenz naleznete zde: https://www.alza.cz/gaming/crusader-kings-3-recenze-pc

Finální hodnocení 95%

Po kritikou rozpačitě přijatém Imperator: Rome panovala v komunitě určitá obezřetnost, zda Paradox nové Křižácké krále rovněž nezmrví. S potěšením mohu konstatovat, že nikoliv, ba naopak. Clausewitz engine téměř kompletně přepsali pro potřeby tohoto konkrétního titulu a protože běží výlučně na 64-bitu, šlape naprosto kouzelně, a to i na starých šunkách. Paradox nikdy nevydal robustnější, stabilnější a vyladěnější vanillu!

Pro hráče, kteří Crusader Kings lépe neznají, se nejprve pokusím ve stručnosti shrnout, o čem tento hybrid strategie a RPG je. Hráčova úloha spočívá především v tom, že prožije příběh své dynastie, nebo ještě přesněji řečeno, jednotlivé osudy členů rodiny. Ti jsou si dnes všichni rovni, ale svého času na světě nebyli...

Kdo vlastně byl ten praprapraprapraděd? Možná pouhá vyžraná, chlípná a bezohledná sketa, klátící šenkýřky na seníku. Ale také to mohl být vyrovnaný a vznešený válečník, který zachránil svou osudovou lásku před smrtí v lese a dědice s ní v tu vášnivou chvíli zplodil na mechu před hasnoucím zrakem posekaného vlka. Jak získal své postavení (heh, již nehovořím o sexu, jehož je hra občas plná jak reality show)? Šťastně dědil, vraždil nebo možná slavně vyhrál rozhodující bitvu, zbarviv rudě zrádný brod?

Nespočet lidských osudů a jejich velká i malá dramata, strasti i radosti, TO je středobodem Křižáckých králů. Pokud tedy nepatříte ke zdejší RPG ISIS, jež odmítá za RPG považovat cokoliv, co se nebelhá, nekouzlí a nemáchá lopotně světélkujícím mečem, a oceňujete spíše magii narativu, kompaktní charaktery a jejich emoce a motivace, neměli byste si CK3 v žádném případě nechat ujít.

Individualizace postav zde totiž dosáhla svého modulárního vrcholu. Charakterové vlastnosti opět určují především traity a další možnosti skýtá nový perkový systém, umožňující hráči flexibilněji tvarovat osobnost v reakci na střednědobou situaci. Veškeré charaktery jsou ovšem navíc krásné 3D modely a výslednou podobu potomků určuje perfektně fungující skrytá mechanika genetiky! S trochou nadsázky dalo by se říci, že občas stačí se podívat do tváře, abyste okamžitě pocítili inspiraci a věděli, jak kterou individualitu roleplayově uchopit.

Oproti předchozímu dílu se pochopitelně změnily i další věci a většina naštěstí k lepšímu. Jednoznačně o úroveň výš evolvoval user interface, který je přehlednější, intuitivnější a dovoluje otevřít množství oken naráz. Ta se občas ne úplně ideálně překrývají, ale takovou maličkost do budoucna ošetří updaty. Jistě nejen nováčkům se hodí berlička v podobě výpisu některých možných akcí. Kvituji rovněž značné osekání micromanagementu, tudíž se hráči již nemusí trápit s naváděním jednotlivých regimentů do celistvého vojska - což je obzvlášť patrná změna, ovládají-li rozsáhlé říše - a stejně tak snadno lze armádu i rozpustit.

Velkého posunu dosáhla výborná umělá inteligence, kdy je většinou schopna hráči efektivně pomoci, pokud uzavře aliance. Vskutku se snaží, aby hráč nebyl hloupě vybrabčen, a pokud není příliš vytížena, alianci ctí a jde ihned na podporu. Ač tedy někdy je schopna špatně vyhodnotit priority a těsně před koncem obléhání opustit jej, což může být rozdíl mezi vyhranou a prohranou válkou.

Boje pak fungují obdobně jako v předchůdci, tedy hráč do nich aktivně nezasahuje v jejich průběhu a záleží pouze na tom, jak si danou situaci připravil. Ten systém se může zdát primitivní, ve skutečnosti však stojí na řadě komplexních mechanismů, přičemž velkou úlohu má terén a odvislé vhodné složení vojska, naturel a vzdělání generála či síla elitní družiny.

Některé herní mechanismy jsou pak v komparaci s CK2 nuancovanější, například prestiž či zbožnost, jež investujete pro konkrétní činnosti, mají určité tiery, o které přijdete pouze výjimečnou penalizací, a novinkou jsou ukazatele stresu, zvyšujícího se, když se vaše postava vládce přemáhá jednat proti svému naturelu, a hrozivosti, jež vám konečně umožňuje posadit všechny vyklepané poddané do latě a vládnout jakožto tyran úspěšně. V dlouhodobém horizontu pak hráče odměňují dynastické mechaniky, nabízející rozličné bonusy pokračovatelům rodu.

Náboženství se, stručně řečeno, meze nekladou, jsou jich kvanta, jsou plně modulární - totiž reformovatelná - a můžete dokonce základat i vlastní úchylné sekty a splakat nad výdělkem, až vás Žižka nakope do vaší holé adamitské zadnice. Pro serióznější gameplay lze nastavit i přísně historický výskyt herezí. Pravidla při zakládání nové hry ostatně doporučuji projít pozorně, protože třeba snížený diplomatický rozsah značně snižuje výskyt absurdit.

Mám samozřejmě také pár výtek. Především mi jako velká změna k horšímu přijde výchova dětí, kdy jim najisto vybíráte traity, bez šance, že se vám výchova vymkne z rukou. Jesus, děti nejsou roboti! Děti jsou ďáblové. Dále mi některé eventy přijdou dost mělké, např. shánění lékaře, kdy máte vždy identicky na výběr mezi lepším a horším felčarem, jiné by zase potřebovaly minimálně omezit historickým vývojem či letopočtem (vybírat si v 9. století manželku z individualizovaných portrétních maleb, jak Jindřich VIII. v 16. století, to je solidní úlet). Velmi postrádám bitevní eventy (ty ovšem do CK2, tuším, přidaly až mody), mírových aktivit přítomno ostatně zatím také moc není - v základu lov, hostina, náboženská pouť. A rozhodně nepovažuji za dobré rozhodnutí, že hráč může kalkulovat s viditelnou sexualitou a plodností postav.

Když si ale člověk vezme, že tento komplexní, krásný a fantasticky hratelný titul je zatím pouhá vanilla, na kterou ještě přistane hromada rozšíření a modů, nezbývá nic jiného, než vytasit meč a zařvat: FU*K YEAH, DEUS VULT, BABY, DEUS VULT! Právě s vírou v tuto píseň budoucnosti a za překrásné počáteční loading screeny od Craiga Mullinse v duchu realismu a romantismu uděluji nakonec hodnocení absolutní.

Hra byla úžasná, ale vývojáři začli myslet na sebe a nedělají nic Velkého pro fanoušky, nejsou ani schopný nám poskytnout češtinu.

Čestina byla na světě díky člověku na stránce Jajjun.cz i na ostatní hry od paradox........

Teď je všechno v háji, kvůli rozhodnutí Paradox, aby autor češtiny ukončil činnost.
Teď si nemůžu nemůžu zahrát ani už žádné svoje oblíbené tituly od Paradox.
Teď si akorát s Tím titulem mohu mlátit do obličeje, nemůžu si v klidu už nic zahrát, abych hru chápal a neměl problém, to je taková rakovina tohle.

Jestli Chce Paradox, aby ten člověk ukončil vývoj Čestiny pro jejich hry, tak ať si najme své překladatele a přeloží to samo studio, jestli mu stojí i o nás České hráče, které mají i v titulu svou roly, zasloužíme si jí, tak ať se konečně chopí a přestanou tam dávat blbosti přes aktualizace do hry.

Děkuju za pozornost.........

The ultimate grand strategy role playing game. I'm not an expert when it comes to CK but CK3 definitely feels like a huge step forward in every way. UI is nice, models look great and everything is nicely combined together.

+ the native Linux version runs perfectly, supports cross platform multiplayer and feels like Paradox actually cares about their players.

Výborné pokračování série.
DEUS VULT!

Recenze v1.0
Velmi kvalitní hra. Důstojné vylepšení CK II. Za mě pěkná grafika, velmi pěkná hratelnost v tutoriálu Vás hra pěkně vede a chce po Vás, aby jste se stali králi Irska. Dále moc super je přejmenování rodu a dávání jméno novorozencům. A ruku na srdce, kdo by se nechtěl stát králem něčeho, nebo celé Evropy, to je na Vás, jestli chcete být jen obyčejný rod, který podporuje krále, nebo se jím stanete a budete metat nepřátele.
Velmi povedená hra. Zhodnocení - 98%

Vypiplaná a odladěná trojka. Vše co jste milovali na dvojce je zde a ještě citlivě vylepšené a to co jste nenáviděli je změněné. Nedá se upřít snaha zjednodušit rozhraní. Funkční nápověda a upozornění na eventy, které si chcete hlídat.
Citlivě vybraný tutoriál a postupné přidávání dalšího obsahu.
Navíc vše běží a vypadá úplně úžasně.

Hra je to skvělá, ba přímo dokonalá.
Nicméně po aplikaci češtiny nejsou achievementy.
Místo vděku, že to někdo přeložil... zadarmo... a jen díky tomu máte víc prodejů... tak nám vezmete achievementy.
Výsměch.
EDIT: Měním hodnocení, nově s češtinou lze získat achievementy.

It has taken me several years to like and get into Crusader Kings 3. It's a complicated & intriguing game which always left me cold when my ruler died - as your precious realm is split apart by partition.

Recently I found a historical focused youtube series by 'Realm Builder Guy' (I highly recommend) who introduced me to the 'secret' of enjoying Crusader Kings:

You are not there to build & defend a nation (a modern concept). Your role is to further your noble House influence and legacy, to bring stability and prosperity to your lands. CK3 is about Dynasty, not empire.

When I stopped trying to power-game the system, stopped frantically acquiring territory in a race to make a larger Kingdom, stopped making stress decisions 'out-of-character' for an advantage, the game started to click with me. Instead of jumping in trying to manage an entire Kingdom, I chose a humble English Earl in 1066 and spent 40 years tending to my family, my faith and the needs of my people. The Pope granted us several Duchies from the heathens in Wales and suddenly we were a Duke. I had rivals, friends and a benign King who I served faithfully. It was completely absorbing.

So that's my main advice for new players; ignore the huge kingdoms and the Irish tutorial, play someone small and navigate that persons life. Don't sweat your realm splitting up on death, focus on the wider picture of your House glory and the long game becomes much more compelling.

- Signed, your faithful servant Duke Cato of Powys, Defender of the Faith and Guardian of Warwick.

The year is 1176. I am playing as Alberto, King of Italy and Tuscany, and holder of many other titles. Events are progressing well. I am well on my way to my ultimate goal of creating the Empire of Italia, bringing Italy, Corsica, Sardinia and Croatia under my heel. As Alberto I have used my stewardship ability to build up the power of my realm to rival the Papacy, my next target. I fully intend to pass on a legacy to my son and heir, Sinibaldo, a promising child of many talents.

It was my occasional practice to grant titles to my children. This always carries the danger of them falling victim to some battlefield accident, but I sleep better knowing those titles are in the hands of close family. Sinibaldo has his own dukedom and is waging war on my vassal Duke Ugo, who is not a family member but who is a true ♥♥♥♥♥♥♥. The war does not go well for Sinibaldo and he becomes a prisoner of Duke Ugo. An unfortunate event, but surely he will simply be ransomed and we will all move on with our lives.

But several months later I get the shocking news: Sinibaldo has been executed! My only son, struck down at the tender age of 14 by the vile Duke Ugo--how can this be? I am enraged. In the heat of passion I move to revoke Duke Ugo's title, but he rises up in rebellion against me. The impudence! As I rally my troops the true extent of my mistake becomes clear--my other powerful vassals have also rebelled. With growing desperation I realize there is no path to victory. My last army is destroyed and I lose the war, my kingdoms stripped away, I am deposed.

I lean back in my chair and think about the rash idiocy of my actions. My son dead, my titles gone. I now have to play as my daughter and heir Benedetta, an eleven year old girl. It is time, I think, to pull the plug on this game.

But what of Duke Ugo? Can he be allowed to go on, after the vile murder of my son? No, I must bend every effort to see him brought down. And so I forge on.

As Alberto I had paid little attention to my daughter. Her guardian was some knight or other, and under her tutelage she had become rowdy, a warrior in a world of men who would never accept her as an equal. This, I thought, did not bode well.

As Benedetta my reign was immediately disturbed as the vassals of Tuscany formed a faction to remove me as Queen. But wait, this faction wanted to install a new king in place, none other than my own father, Alberto! I suddenly realized that as his only child, unless he fathered another male heir I would inherit his titles upon his death and once again the kingdoms of Italy and Tuscany would be part of the same realm. And so when the faction presented its demands I simply capitulated. Alberto was now King of Tuscany and I was Queen of Italy.

Yet my power was still not enough to challenge the evil Duke Ugo. To keep him close I appointed him my steward, but I also sent my spymaster to dig up dirt in his court.

Years passed. I got married, had children, quashed several rebellions, organized my realm and bided my time. When a Crusade was launched I led my troops against the infidels attacking my cousin King Mario of Jerusalem, returning in triumph and finally impressing even the most retrograde of my male vassals. The waifish eleven year old girl had become a warrior Queen.

But Ugo continued to plague me. As my steward he was often in my presence, always there to remind me of his evil treachery. I hosted a feast and there he was again, even trying to strike up a friendship! I coldly refused him, and he became my rival. The stress of dealing with him was almost unbearable.

And then the miracle--my expert spymaster had uncovered gold. Duke Ugo was a deviant!

This changed everything. I now had the key to bringing down my brother's murderer. But it must be done carefully--Ugo was still powerful, and I could not take him down as long as he and the other vassals of my realm opposed me. So I only blackmailed him, getting a strong hook that I would use to ensure his loyalty while I consolidated my position.

In 1211 I received news of my father's death. After the messenger left my chambers, I went to the family shrine and knelt in prayer, vowing to my father's spirit that his son, my brother, would finally be avenged.

More years passed. As both kingdoms were now mine, I slowly amassed enough gold and troops to take on my entire realm. A careful campaign of pacification had made my vassals compliant.

It is the year 1218, and time to put my plan into action. I expose Duke Ugo's deviancy. He is now a criminal. As my father did twenty years before, I revoke his title, and again, he rises up in rebellion, but this time no one will stand with him. My troops outnumber his four to one. With laughable ease I storm his palace and win victory. My knights drag him out and throw him down in the mud before me.

I arrest him and throw him in the dungeon. I revoke all of his titles and grant them to a distant toddler cousin. Years of emotional stress are wiped away in an instant--Ugo, my rival, murderer of my brother is now mine to do with as I will. Shall I torture him? Execute him? Shall I simply leave him there to rot in filth and misery? I ponder this choice, and the sweetness of vengeance.